Dvanáct smyslů podle Jana Amose Komenského
Dvanáct je hvězdných znamení,
dvanáct je smyslů,
bran z nitra do světa,
ze světa do nitra
Je pravda, že člověk obvykle hovoří jenom o pěti smyslech, ale již Jan Amos Komenský objevil, že smyslů člověka je dvanáct, právě jako těch dvanáct bran do nového Jeruzaléma.
Zpět na seminář »
Smysly vnější, vnitřní a nejvnitřnější
Smyslů člověka je dvanáct, máme pět vnějších smyslů, čtyři vnitřní smysly a tři nejvnitřnější smysly:
| Tactus | Hmat |
| Gustus | Chuť |
| Olfactus | Čich |
| Auditus | Sluch |
| Visus | Zrak |
| Attentionis (vulgo Communis) | Pozornost |
| Imaginationis | Představivost |
| Ratiocinii | Rozumnost (Uvažování) |
| Memoria | Paměť |
| Lux Mentis | Světlo rozumu |
| Motus voluntatis | Hnutí vůle |
| Vis facultatum | Svědomí |
| Impetus seu Conscientia | Schopnost konat |
To mne zaujalo! Chci jít zpět a přihlásit se na seminář
Dvanáct smyslů člověka, dvanáct bran k poznání »
Smysl pro lidské slovo
Všechny smysly člověk zpočátku nezná, protože si nedokáže představit, že by třeba mohl být „smysl pro lidské slovo“, ale když se zamyslíme třeba právě nad tímto smyslem pro lidské slovo, tak vidíme, jak hluboko tento smysl sahá.
Je to smysl, který dává nejenom cit pro pochopení slov druhého člověka, ale který dává také cit pro tvůrčí slovo, které vychází z našich úst.
Hmat
Těch obvyklých smyslů, které známe, je pět: hmat, zrak, sluch, chuť, čich. Ale když si vezmeme jenom z lidové moudrosti různá úsloví, tak hmat je nejenom zážitek, že se něčeho dotýkám, ale tím, že se něčím dotýkám - v podstatě zjišťuji hranice vlastní bytosti.
Jenže v přeneseném slova smyslu se říká: „Dokázal to vyhmátnout, vyhmátl podstatu.“
Takže vidíme, že existuje nejenom ten fyzický hmat, ale i vlastně hmat jako smysl pro podstatu něčeho, nad čím právě bádáme.
Čich
Stejně tak čich. Čich je pochopitelně tím smyslem, který nás upozorňuje na různé vůně, různé pachy, ale i na hrozící nebezpečí: i tady se říká: „Má na to čich“. Tedy má čich zase na to, co je podstatné, co se stane.
Vidíme, že i fyzický smysl, kdy do nás vstupuje čichem nějaká kvalita zvenčí, vlastně může být přenesen i na vyšší kvalitu: čich pro věci budoucí. Nebo pro věci podstatné. Nebo pro hrozící nebezpečí.
Sluch
Sluch je už uložen přímo v hlavě. Říká se: „Slyší trávu růst“. Čili sluch nejenže nám sděluje to, co je kolem nás, ale seznamuje nás s prostorem. Nejhorší postižení, jak je klasifikováno mezi postiženími, je i postižení sluchu. Člověk přestane slyšet, co se děje kolem něj, přestane vnímat prostor, přestane slyšet svůj vlastní hlas. Přestane slyšet hlasy a zvuky, které jsou kolem něj. Ale víme dobře, že třeba Bedřich Smetana či Ludwig van Beethoven komponovali nádhernou hudbu a že ta téměř nejnádhernější hudba vznikla až v době jejich nemoci, až když je postihla ztráta sluchu. Můžeme si uvědomit, že člověk slyší i vnitřním člověkem. Lidé jako Smetana či Beethoven, mohou slyšet ty nejnádhernější tóny a kompozice, aniž by měli vnější sluch.
Zrak
Máme také zrak. A říkáme: „vidí až za roh“, nebo „vidí široko daleko“, nebo „vidí věci, které jiní nevidí“.
U zraku pak člověk vidí i to, co je „za zrakem“ - může vidět zázraky. Říká se, že Homér, který napsal Íliadu a Odysseu, byl slepý. Ale jeho slepota znamenala, že byl slepý pro běžné vnější věci. Jeho vnitřní zrak viděl všechny děje, o kterých psal. Viděl, že nejenom na Zemi bojují lidé, ale že do těch pozemských bojů zasahují i bohové. A viděl, že třeba Trojská válka vůbec není jenom běžnou válkou tady na Zemi, jak jsme viděli v nepříliš dokonalém hollywoodském filmu. Byla to válka změny časů, změny věků. Ona vlastně začíná na Olympu, začíná mezi bohy. A na Zemi se teprve přenáší. Vlastně celou Trojskou válku začíná Paridův soud, kde smrtelník má rozhodnout o kráse mezi třemi bohyněmi, mezi třemi mohutnými podstatami. Jedna je Krása sama, jedna je Moudrost sama a jedna je Mateřství, Hera. Moudrost Pallas Athéna a Afrodíté krása. Samozřejmě, že Paris volí Afrodíté, Krásu, protože o kráse má rozhodnout. Krása v moudrosti, ta se musí dlouho objevovat. A kvalita Krásy v mateřství, to je veliký cíl lidstva, aby pochopilo, co vlastně mateřství ve skutečnosti znamená.
Smysly v rovině fyzické, duševní a duchovní
Takže vidíme, že o každém z těchto smyslů můžeme přemýšlet v mnoha rovinách: nejprve v tom čistě fyzickém, pak v duševní kvalitě a pak vlastně až v kvalitě duchovní. V průběhu kursů v Akademii sociálního umění TABOR, které budou pojednávat o dvanácti smyslech , se budeme s těmito kvalitami blíže seznamovat.
Experiment na smysl empatie - smysl pro Já druhého člověka
Prozradíme Vám jedno cvičení smyslu, který je velice vysokým smyslem – je to „smysl pro Já druhého člověka“. Mohli bychom říci také: smysl empatie, smysl hlubšího porozumění bytosti druhého člověka.
Se studenty Akademie děláme následující experiment: dva si sednou doprostřed kruhu studentů a základní instrukcí je, aby se na sebe vzájemně dívali. Ale nebudou se na sebe dívat soutěživě, nebo se přetlačovat očima, kdo déle a kdo lépe, ale budou se dívat s velikou otázkou: Kdo je ta bytost, která sedí proti mně? A po skončení experimentu, který trvá různě dlouho podle toho, jak hluboce se dokáží lidé do otázky i do dívání ponořit, hovoříme nejenom o tom, co ti dva viděli, ale co viděli i všichni ostatní v průběhu celého experimentu.
A podobné experimenty máme v rámci kursu Dvanáct smyslů člověka, dvanáct bran k poznání připraveny pro všechny smysly.
PhDr. Anežka Janátová